Pavlův příběh o nemoci i uzdravení

Ahoj.

Jmenuji se Pavel Nehyba, je mi 21 let a žiji ve Znojmě.

Posilovat jsem začal, když mi bylo 19 let. Nejdříve jsem cvičil doma kliky a přítahy a potom jsem začal navštěvovat Fitko Dobšice. Chtěl jsem zhubnout a to se mi podařilo. Z mých 80 kilo jsem se dostal na váhu 72 kilo při výšce 180 centimetrů. Nabíral jsem i svalovou hmotu a snažil se žít zdravěji. Všechno šlo dobře. 

Asi za půl roku jsem si začal všímat, že mám na svém těle plno modřin a stačilo jen malé bouchnutí, aby se mi vytvořily nové. Šel jsem k doktorce, která mi vzala vzorek krve a poslala mě domů. Doufal jsem, že to nebude nic vážného. Naneštěstí jsem ještě to odpoledne jel sanitkou do Brna. Zjistilo se, že mám nebezpečně nízký počet krevních destiček v krvi. Normální zdravý člověk má 150 až 300 miliard na litr, ale já měl pouze miliard 7. Byl jsem ve velkém ohrožení života a kdykoliv jsem mohl vykrvácet nebo mít nějaké vnitřní krvácení a mohl umřít.

V Brněnské Fakultní nemocnici jsem strávil 3 týdny, doktoři nemohli přijít na to, co mi vlastně je. Dělali mi plno krevních testů, brali kostní dřeň a doplňovali mi chybějící destičky. Zjišťovali, jestli příčinou toho všeho není rakovina, leukémie. Ta byla nakonec vyloučena a bylo zjištěno, že mám aplastickou anémii (onemocnění imunitního systému, kdy zdravé imunitní buňky začnou ničit další zdravé buňky, v mém případě krevní destičky). A příčina toho všeho? Obyčejné přechození chřipky.

Naštěstí je tato nemoc léčitelná. Léčba byla ale buď transplantací kostní dřeně, nebo léky. Vhodného dárce jsem neměl tak mi byly nasazeny léky. Nevýhodou těch léků bylo to, že mi způsobovaly bolest. Hlavně velké křeče břicha, kdy jsem nemohl dělat vůbec nic,  než jen ležet. Nemohl jsem ani moc na slunce, takže jsem musel být jen doma, musel přestat cvičit, nesměl jíst plno potravin a každý týden jsem jezdil do Brna na kontroly. Téměř každý den jsem trpěl bolestmi.

Takhle to bylo asi rok, můj zdravotní stav se lepšil, ale dokud jsem bral léky, tak mi bylo pořád občas špatně. Chtěl jsem se sebou zase něco dělat a začínal jsem opět pomalu cvičit, ale nemohl jsem naplno, pořád jsem měl bolesti. Teprve před pár měsíci mi vysadili léky a já se můžu pomalu vracet do normálního života. Pořád to sice není ono, občas mě stále někdy pobolívá břicho, ale já si řekl, že se nevzdám. Začal jsem pravidelně cvičit 4 dny v týdnu a opět se pomalu ale jistě vracím do formy.

Konec.

Poznámka redakce Warrior Factory.cz: Velmi si ceníme příběhu. Zaujal nás, tudíž jsme se ho rozhodli uveřejnit, aby si každý uvědomil,

že je třeba si vážit svého zdraví a že pokud něco chceme, tak nesmíme přestat bojovat a držet se svého cíle i přes nepříznivé podmínky.

Protože jen my sami máme ten potenciál od základů změnit své životy. Děkujeme Pavlovi za příběh.