ŠALVĚJ NAŤ (SALVIA OFFICINALIS) - BYLINA

Nálev a chuť byliny

Sušená šalvěj má výraznější chuť než čerstvá. To se samozřejmě projeví také v nálevu světle žlutozelené barvy. Vůně je velmi výrazná, svíravá a bylinková. Chuť je kořenitá, v závěru nahořklá.

Původ byliny

Polokeř původem z Balkánského poloostrova je znám nejen jako základní kámen lidové medicíny. Jeho lístky se často používají v kuchyni coby orientální koření. Šalvěj (Salvia) je trvalka dorůstající obvykle 40-70 cm. Má řapíkaté, vejčité listy, na krajích vroubkované, s typickými našedlými chloupky. Vyskytuje se ve východním Středomoří, ve Francii, Itálii a Španělsku. V České republice ji zahrádkáři často pěstují v květináčích nebo ve volné půdě. Šalvěj vyžaduje lehkou, vápnitou zem. Dobře se jí daří na teplém, chráněném stanovišti.

Šalvěj se vyskytuje v řadě druhů. V současné době je botaniky popsáno 800-1100 druhů.

Historie používání šalvěje je skutečně dlouhá. Písemné záznamy ji zmiňují už ve středověku. Do severní Evropy šalvěj údajně přivezli benediktýni, kteří si ji pro její přínosy mimořádně cenili.

Návod na přípravu

1. Šalvěj zalijte vodou o teplotě 100 °C v poměru 1 čajové lžička (1g) na 2 dl.
2. Pro přípravu čaje v konvici přidejte 1 - 2 lžičky navíc.
3. Po zalití necháme luhovat 5-10min, poté přeceďte.